ČAROKVÍTÍ JE...
Prostor, kde voní byliny a zní příběhy přírodou (životem) utkané.
Místem zpomalení, sdílení a rozpomenutí se na vlastní moudrost.
Čarokvítí je jemným, vědomým dotekem přítomnosti.
„Miluješ mě?“ Ticho. A v něm viselo milion otazníků. „Nevím.“ „Jak, nevíš? To přece musíš vědět!“ „Hm. Možná.“ „Není – možná! Existuje jenom ano, nebo ne.“ Ticho. Otazníky se natáhly do vykřičníků. „Tak miluješ mě?“ Vyštěkl. Pokrčila rameny. „Asi…“ Uhnula pohledem. Nesnášela ten jeho nátlak. Chtěl všechno, nebo nic. Bílá a černá. Ona viděla duhu. Barvy. Co je...
Copak to asi znamená? Přesně v polovině srpna 15. 8. se slaví svátek Nanebevzetí Panny Marie, událost, kdy byla Ježíšova matka Maria vzata na nebesa s tělem i duší. V legendě se praví, že když apoštolové otevřeli její hrob, našli jej prázdný a celý prostor byl vyplněn vůní bylin a květin. Čas od poloviny srpna do poloviny září je předělem mezi létem –...
Koza – jsem já, je to trefné a výstižné. Narodila jsme se v čase, kterému západní astrologie přiřkla znamení kozoroha a čínská zase kozy (ovce). Tudíž jsem koza na druhou. Kozy milují vše zelené, rády objevují nová místa, námaha jim nečiní žádnou potíž. Snesou drsné podmínky a jsou velmi svéhlavé. Moje volba povolání – zahradnice – není tedy náhoda, ale...
A dost! Tohle už bylo přes čáru. S obrovskou radostí jsem dnes – 6. 11. 2018 popřála milé osůbce k svátku. Vylepila jsem brzičko ráno přání velkým písmem na duhovém pozadí přímo na zeď FB skupiny a těšila se na její radost. Jenže ouha mé přání je o rovných 21 dní předem! (A to jsem původně chtěla poslat přání smskou včera po půlnoci,...
Jednu srpnovou dovolenou jsme trávili v beskydských kopcích ve vypůjčené chatičce uprostřed prudkého svahu obklopeného lesy. Byla malinká, jedna místnůstka bez elektřiny, pro vodu se chodilo ke studánce, ale měla kamennou terásku s výhledem do překrásného údolí. Máma se moc těšila. Milovala les a ticho, chtěla si odpočinout a jen tak být, dát si kafíčko a kochat se pohledem na krajinu. Nadechnout...
Někdy mezi nocí a ránem, ve skulině mezi sněním a bděním, se poryv studeného májového větru opřel do okna, rozrazil jej dokořán a převrhl sklenku s tulipánem. Lehounká záclona se dala s větrem do divokého tance. Blednoucí hvězdy tajemně mrkaly schovávajíce se za cáry těžkých černých mraků, které rozhodně nevěstily, že nový den bude slunečný. Z parapetu kapala voda a hrdý tulipán teď smutně visel...
V noci z 25. 3. 2017 na 26. 3. 2017 posuneme ručičku na hodinách o hodinu dopředu. Chytré telefony a počítače si poskočí samy, ale my budeme v neděli ráno nevěřícně mžourat a divit se, kolik že to je hodin. Svůj organismus jen tak neošálíme. A co teprve v pondělí, kdy vstáváme do práce! Budík zvoní v šest, ale ve skutečnosti je teprve pět… Nemění se...
Tichý je opuštěný sad a smutno kolem, když hojnost nikdo nesbírá. Statné jabloně stojí prostě a klidně navzdory sychravému, nevlídnému dni. Kmeny i větve obalené lišejníkem, listí již větrem servané, a přesto jablka svítí do šedi poledne jako lampičky – červeně, žlutě, zeleně. Jak vykřičník zní úder dalšího spadeného jablka o zem. Už se kutálí umolousanými stébly trav k ostatním, na kterých právě...
Denního světla ubývá, říjnové večery se prodlužují. Stromy se vzdávají listí a vše se stahuje dolů, ke kořenům. Život v přírodě zpomaluje a utichá, ranní mlhy zvou do tajemných světů. Stíny ožívají a z oranisk cítíme výdech země. Stírá se hranice mezi světem živých a mrtvých. Víra člověka, že právě v tomto období se duše zesnulých vrací na zemský povrch, a naopak živí mohou navštívit...
Kámen – obyčejný i drahý. Tichý, tvrdý společník člověka, který má moc pohlcovat nepotřebné a zpět vyzařovat podpůrnou hojivou energii. Přinášíme si je z výletů, vozíme z cest, nosíme jako šperky. Bereme. Vytrhneme je z místa kde byly doma, věky vystaveny působení všech živlů. A ony nám pomáhají. Každý jeden má své specifické vlastnosti a nároky, ale všichni do jednoho pookřívají v noci, kdy...
