AsiMiluji
„Miluješ mě?“ Ticho. A v něm viselo milion otazníků. „Nevím.“ „Jak, nevíš? To přece musíš vědět!“ „Hm. Možná.“ „Není – možná! Existuje jenom ano, nebo ne.“ Ticho. Otazníky se natáhly do vykřičníků. „Tak miluješ mě?“ Vyštěkl. Pokrčila rameny. „Asi…“ Uhnula pohledem. Nesnášela ten jeho nátlak. Chtěl všechno, nebo nic. Bílá a černá. Ona viděla duhu. Barvy. Co je...
