V noci z 25. 3. 2017 na 26. 3. 2017 posuneme ručičku na hodinách o hodinu dopředu. Chytré telefony a počítače si poskočí samy, ale my budeme v neděli ráno nevěřícně mžourat a divit se, kolik že to je hodin. Svůj organismus jen tak neošálíme. A co teprve v pondělí, kdy vstáváme do práce! Budík zvoní v šest, ale ve skutečnosti je teprve pět… Nemění se...
Denního světla ubývá, říjnové večery se prodlužují. Stromy se vzdávají listí a vše se stahuje dolů, ke kořenům. Život v přírodě zpomaluje a utichá, ranní mlhy zvou do tajemných světů. Stíny ožívají a z oranisk cítíme výdech země. Stírá se hranice mezi světem živých a mrtvých. Víra člověka, že právě v tomto období se duše zesnulých vrací na zemský povrch, a naopak živí mohou navštívit...
Kámen – obyčejný i drahý. Tichý, tvrdý společník člověka, který má moc pohlcovat nepotřebné a zpět vyzařovat podpůrnou hojivou energii. Přinášíme si je z výletů, vozíme z cest, nosíme jako šperky. Bereme. Vytrhneme je z místa kde byly doma, věky vystaveny působení všech živlů. A ony nám pomáhají. Každý jeden má své specifické vlastnosti a nároky, ale všichni do jednoho pookřívají v noci, kdy...
