Velikonoce

Křesťanský svátek, příběh zrady, mučení, ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Jsou svátkem pohyblivým, připadají na neděli po prvním úplňku.

Na pozadí tohoto příběhu můžeme lépe pochopit přirozený cyklus života, kdy staré odchází, aby dalo prostor novému, stejně jako zima ustupuje jaru.

Tento rytmus – umírání a zrození – se neustále opakuje.  V nás, kolem nás, v našich vztazích, v práci, snech, nadějích.

Svatý (pašijový) týden

Připomíná příběh posledního týdne života Ježíše Krista.

Pašijový týden („pašije“ znamená utrpení a ponížení) nám ukazuje, že i když něco bolí, mizí a ztrácí se, není to zbytečné.

Naopak, každá ztráta má svůj hluboký smysl, protože:

Bolest může otevřít cestu.

Smrt může být branou.

Ticho může nést nový hlas.

Cesta pašijovým týdnem nás vede k:

Pochopení.

Odložení, ukřižování – starého já.

Ke vzkříšení – nalezení světla (Krista) v sobě.

K projevu nového života v čistotě mysli, srdce i ducha. Ke spojení těla a duše.

Během Pašijového týdne lidé zachovávali obyčeje, které odrážely proměny přírody a pomáhaly jim udržet pozornost na hlubším smyslu těchto dnů.

Dny pašijového týdne

Květná neděle

Poslední postní neděle, která zároveň otevírá pašijový týden.

Připomíná Ježíšův slavnostní vjezd do Jeruzaléma. Lidé ho tehdy vítali palmovými ratolestmi, ve starověku vnímanými jako symbol vítězství a slávy.

Do kostela přinášíme k posvěcení kočičky nebo čerstvé zelené ratolesti.

Tak jako lidé tehdy vítali Krista jako přicházející naději, i my dnes vnímáme první zelené výhonky jako znamení nového života, který přichází po zimním spánku.

Příroda se probouzí – a s ní se znovu probouzí i naše víra a naděje.

Modré pondělí

Den klidu a nečinnosti.

Čas pro vydechnutí po náročné postní době, symbolický začátek týdne, který nás vede od ticha přes bolest až k radosti ze vzkříšení.

Šedivé úterý

Den zasvěcený úklidu.

Vymetání pavučin ze všech koutů a příprava příbytku na velikonoční svátky.

Čas, kdy se zbavujeme přebytečného, starého a nefunkčního. Podobně jako smeták, který vymete dům, můžeme i my „vymést“ zastaralé vzorce myšlení a zvyky, které nám už neslouží.

Rychlý a prudký jarní vítr strhává poslední zbytky suchého listí a bere s sebou vše, co už nemá sílu, aby nové, čerstvé mohlo růst.

Škaredá středa – sazometná, smetná

Den Jidášovy zrady.

Čas úklidu. Vymetání pavučin a sazí z komínů nebylo jen obyčejným úklidem – symbolicky šlo o vyhánění zlých sil, a to nejen z domova, ale i z nitra člověka.

Každý z nás má svého „Jidáše“ – část sebe, která nás zrazuje. Škaredá středa nás vyzývá podívat se do svého nitra a upřímně si přiznat, kde jsme zradili sebe, své hodnoty, své ideály, nebo i jiné.

Každý stín, na který se odvážíme podívat, je zároveň místem, kam může vstoupit světlo.

I příroda prochází očistou – vítr odnáší prach, voda odplavuje nánosy, světlo proniká do temných koutů.

Pečení obřadního pečiva – Jidášů.

Zelený čtvrtek

Den odpuštění, hlubokého klidu a vnitřního obratu. Je připomínkou Poslední večeře. Na tři dny utichají kostelní zvony.

Čas očisty těla i duše, příprava k otevření se – jeden druhému, sobě samým i naší touze po životě.

Vše kolem nás se začíná zelenat. Zelená je barvou začátku, růstu a naděje, je barvou přírody,  ale i barvou srdeční čakry.

Zeleným pokrmem se symbolicky propojujeme se životem.

Velký pátek

Den ukřižování Ježíše Krista.

Čas ticha a smutku. Nepracujeme, držíme přísný půst.

Tento den je věnován požehnání zemi, nepracujeme s půdou. Pokorně se skláníme  k zemi, která přijímá mrtvé, transformuje a umožňuje nový růst. Projevujeme hlubokou úctu k hmotnému světu. Země i ruce odpočívají. V odevzdání se tichu a klidu duše nachází obnovu a sílu. Připravujeme se na plný projev nového života.

V pověře, že se na Velký pátek otevírají skály a vydávají své poklady, můžeme vnímat symboliku, že velké utrpení může otevřít „srdce z kamene“ a ukázat poklad skrytý uvnitř – čistou lásku a dobro.

Bílá sobota

Den přechodu, poslední postní den.

Ztichlý svět ožívá, zvony se znovu rozeznívají.

Večer přichází slavnost vzkříšení, která začíná obřadem svěcení ohně, který je vnímán jako znamení světla, které je spojeno se vzkříšením Ježíše Krista.

Oheň je symbolem očisty a obnovy. Zahrnuje v sobě cyklus smrti a zrození, který prochází celým vesmírem, přírodou a naším bytím. Poskytuje nám světlo, teplo a bezpečí, tedy podmínek nutných pro život, ale i vášeň, která nás pohání vpřed k novým začátkům.

Pečeme obřadní pečivo – mazanec a beránky. Barvíme vajíčka.

Boží hod velikonoční

Svátek vzkříšení.

Připadá na neděli a je oslavou věčného života. Znovuzrození. Okamžik, kdy se tajemství vzkříšení stává skutečností.

Při ranních bohoslužbách žehnáme pokrmům – beránek, mazanec, vejce.

V úzkém rodinném kruhu slavíme vítězství života nad smrtí.

Radost vítězí nad smutkem, zapomínáme na těžké prožitky minulosti i na vlastní selhání a otevíráme se novému životu, novým možnostem.

Velikonoční nádivka – hlavička, ve které by mělo být devatero bylin.

Velikonoční pondělí – červené pondělí

Den radostných oslav jara, vzkříšení Ježíše Krista, obnovy života.

Pomlázka – velikonoční obyčej vyjadřující radost a touhu.

Po dlouhé zimě, se znovu probouzí tvořivá síla a s ní i vášeň k životu.

Předchozí období duchovní a tělesné očisty, nás připravilo na nový začátek.  Nyní můžeme tuto tvořivou sílu plně projevovat a prožívat.