Někdy mezi nocí a ránem, ve skulině mezi sněním a bděním, se poryv studeného májového větru opřel do okna, rozrazil jej dokořán a převrhl sklenku s tulipánem. Lehounká záclona se dala s větrem do divokého tance. Blednoucí hvězdy tajemně mrkaly schovávajíce se za cáry těžkých černých mraků, které rozhodně nevěstily, že nový den bude slunečný. Z parapetu kapala voda a hrdý tulipán teď smutně visel hlavičkou dolů. Červený tulipán, jarní král zahrádky, co se tak pyšně vypínal v moři zelené trávy, byl právě pokořen větrem.
Místo abych uklidila tu spoušť, přitáhla jsem si peřinu až k bradě a s rychlostí plujících mraků na obloze jsem se nechala unést do vzpomínek.
Za víčky se mi objevil obraz copaté holky sedící na podezdívce plotu s velkým krajícem chleba pokrytým čerstvým domácím tvarohem. Přikusovala stébla pažitky, která si trhala rovnou ze záhonku vedle sebe. Ládovala se a pozorovala skupinu vysokých červených tulipánů, která se elegantně pohupovala ze strany na stranu v lehkém májovém vánku, zatímco se vedlejší pluk žlutých kamzičníků hrdě otevíral slunci vstříc. Kostelní zvony odbíjely desátou.
Nebyly to zvony, ale budík. Čas vstávat.
Komu by se chtělo vystoupit z obrazu dětství?
Jenže se probudil i břich a začal ukňouranou ranní píseň.
Jarní snídaně obrazu vzpomínek
Okvětní lístky tulipánů – malá soudková rajčata
Střed květu – tvaroh
Stonek – stéblo pažitky
List – list česneku medvědího
Hvězdičky na obloze:
Jednotlivé květy pažitky
A vše podpírá ovčí sýr.