Jarní snídaně obrazu vzpomínek

Někdy mezi nocí a ránem, ve skulině mezi sněním a bděním, se poryv studeného májového větru opřel do okna, rozrazil jej dokořán a převrhl sklenku s tulipánem. Lehounká záclona se dala  s větrem do divokého tance. Blednoucí hvězdy tajemně mrkaly schovávajíce se za cáry těžkých černých mraků, které rozhodně nevěstily, že nový den bude slunečný. Z parapetu kapala voda a hrdý tulipán  teď smutně visel  hlavičkou dolů. Červený tulipán, jarní král zahrádky, co se tak pyšně vypínal  v moři zelené trávy,  byl právě pokořen větrem.

Místo abych uklidila tu spoušť, přitáhla jsem si peřinu až k bradě a s rychlostí plujících mraků na obloze jsem se nechala unést do vzpomínek.

Za víčky se mi objevil obraz copaté holky sedící na podezdívce plotu s velkým krajícem chleba pokrytým čerstvým domácím tvarohem. Přikusovala stébla pažitky, která si  trhala rovnou ze záhonku vedle sebe. Ládovala se a  pozorovala skupinu vysokých červených tulipánů, která se elegantně pohupovala ze strany na stranu v lehkém májovém vánku,  zatímco se vedlejší pluk žlutých kamzičníků  hrdě otevíral slunci vstříc. Kostelní zvony odbíjely  desátou.

Nebyly to zvony, ale budík. Čas vstávat.

Komu by se chtělo vystoupit z obrazu dětství?

Jenže se probudil i břich a začal ukňouranou ranní píseň.

Jarní snídaně obrazu vzpomínek

Tulipány: 

Okvětní lístky tulipánů – malá soudková rajčata

Střed květu – tvaroh

Stonek – stéblo pažitky

List – list česneku medvědího

Hvězdičky na obloze: 

Jednotlivé květy pažitky

A vše podpírá ovčí sýr.