Je půl

012

Slunce opatrně prozařuje mraky, než se konečně samo vyhoupne v plné záři na oblohu. Vánek lehce pohupuje stébly trav a kontryhel si střeží  kapku rosy, v níž se zrcadlí modré nebe.

Rodí se den v půli července.

Tiše a líně, táhne se jako karamel. Žádný radostný ptačí koncert, jen vrkání holubů a  vzduch prosycený vůní obilí, vůní zralosti. Těžké klasy čekají na sklizeň. Na lukách se zelená druhá tráva, pestré květy jara doschly ve voňavém senu.

Vše dosahuje vrcholu a stojí.

015

Tohle ráno je jako vykřičník. Zastavit, stát a nasávat. První závan zimy. Zbláznila jsem se? Léto v plném proudu, a přeci pomalinku šupajdíme dolů, ke kořenům. Den se krátí, barev ubývá. Tím vším je prosyceno dnešní ráno.

021Jemný závan budoucího pohlcuje den. Probudil se hmyz a svým bzukotem zaplašil šepot tušení. Sluneční paprsky ťukly do okenních tabulek a květy v truhlících září. Z otevřených oken se line vůně láku na okurky.

Alena Naďová
Autorka knihy Žena v proměnách roku Žiji v souladu s rytmem přírody. Vnímám její moudrost a rozumím jejímu jazyku. Provedu vás říší rostlin, naučím vás vnímat byliny všemi smysly a vědomě je používat pro zdraví, krásu a radost. Můj příběh si přečtěte zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.