Opuštěný sad

Tichý je opuštěný sad a smutno kolem, když hojnost nikdo nesbírá. Statné jabloně stojí prostě a klidně navzdory sychravému, nevlídnému dni. Kmeny i větve obalené lišejníkem, listí již větrem servané, a přesto jablka svítí do šedi poledne jako lampičky – červeně, žlutě, zeleně.

Jak vykřičník zní úder dalšího spadeného jablka o zem. Už se kutálí umolousanými stébly trav k ostatním, na kterých právě hodují houby z nejnižších. Vůně sladkosti šťáv se proměňuje v hnilobný pach.

Jen nejtvrdší jablíčka si myška vybrala k hodování a ptáci, co jim teplé slunce nechybí, se pustili do zobání.  I já se zakusuji do jablka většího než má dlaň. Je sladké a šťavnaté. Chuťové buňky se radují jak na plese – rozpoznávají, vysílají obrazy: V sladkosti horký letní den, šťavnatost nenadálé bouře, chladná srpnová rána. Tato jablka mají různé tvary a slupku každé jinou, vždyť všechna zrála vystavena slunci, hvězdám, větru, dešti, hmyzu. V korunách, mezi větvemi, jsou už opuštěná ptačí hnízda. Ale všechen ten život z jara, léta a podzimu je obsažený v lahodné dužnině. Každé má jedinečnou chuť.

Stromy kolem se pomalu ukládají k spánku. Rozhlížím se – v neposečené trávě se vine jen cestička prošlapaná lesní zvěří, člověk sem dlouho nezavítal.

O čem asi snil sadař, když kopal jámy pro mladé stromky? Pro koho zakládal tento sad, roky pak pečoval o stromy, jejichž široké koruny doposud svědčí o jeho umění a citu? Zpíval si, když kosil v létě trávu, anebo tu snad pásl ovce, aby stromy měly živiny? Dokonce dolů, tam kde začíná les, pěkně do závětří, umístil úl. Jakou radost asi měl z prvních plodů? Završil se jeho čas a neměl komu své umění předat, anebo už nikdo neměl zájem o jeho jablka?

Včelky pomocnice odletěly, úl se rozpadá, ale jabloně rodí dál. Chroupám a přemýšlím.

Proč jsem tady sama?  Proč jabloně již nikdo neočesává?

Snad protože jsou obchody plné jablek rozmanitých odrůd ze všech koutů světa. Stačí sáhnout do koše a kdykoliv si vybrat podle přání – jsou tvarově dokonalá, lesklá, lákavá. Kdo by vážil cestu sem, do sadu na kopci u lesa? Nač věnovat odpoledne trhání jablek do košíku? Proč hledat sadaře, co má jablíčka všelijaká, naskládaná v dřevěných bedýnkách?

Listopadový studený vítr roztančil hojnost s marností a vzduch se sytí nasládlou vůní. Staré kmeny jabloní budou odolávat zimě a na jaře přidají další letokruh poznání. Ve spících pupenech je sevřena naděje pro další jaro. Až vystoupá míza a pupeny povolí sevření, třeba vůně a něha jabloňových květů přivábí i nového sadaře.