„Miluješ mě?“ Ticho. A v něm viselo milion otazníků. „Nevím.“ „Jak, nevíš? To přece musíš vědět!“ „Hm. Možná.“ „Není – možná! Existuje jenom ano, nebo ne.“ Ticho. Otazníky se natáhly do vykřičníků. „Tak miluješ mě?“ Vyštěkl. Pokrčila rameny. „Asi…“ Uhnula pohledem. Nesnášela ten jeho nátlak. Chtěl všechno, nebo nic. Bílá a černá. Ona viděla duhu. Barvy. Co je...
A dost! Tohle už bylo přes čáru. S obrovskou radostí jsem dnes – 6. 11. 2018 popřála milé osůbce k svátku. Vylepila jsem brzičko ráno přání velkým písmem na duhovém pozadí přímo na zeď FB skupiny a těšila se na její radost. Jenže ouha mé přání je o rovných 21 dní předem! (A to jsem původně chtěla poslat přání smskou včera po půlnoci,...
Jednu srpnovou dovolenou jsme trávili v beskydských kopcích ve vypůjčené chatičce uprostřed prudkého svahu obklopeného lesy. Byla malinká, jedna místnůstka bez elektřiny, pro vodu se chodilo ke studánce, ale měla kamennou terásku s výhledem do překrásného údolí. Máma se moc těšila. Milovala les a ticho, chtěla si odpočinout a jen tak být, dát si kafíčko a kochat se pohledem na krajinu. Nadechnout...
Tichý je opuštěný sad a smutno kolem, když hojnost nikdo nesbírá. Statné jabloně stojí prostě a klidně navzdory sychravému, nevlídnému dni. Kmeny i větve obalené lišejníkem, listí již větrem servané, a přesto jablka svítí do šedi poledne jako lampičky – červeně, žlutě, zeleně. Jak vykřičník zní úder dalšího spadeného jablka o zem. Už se kutálí umolousanými stébly trav k ostatním, na kterých právě...
Pátek 5. 8. 2016 Ke konci noci, kdy už hvězdy začaly blednout, se zvedl prudký vítr. Ohýbal větve stromů a strhával slabé, ještě nezralé plody švestek. Udělal čistku, projasnil vzduch, aby slunce mohlo být zářivější, modré nebe jasnější, obzory viditelnější a ztichl. Přesto v té průzračnosti zanechal neklid. Únava po probděné, větrné noci. Černá horká káva a ticho. Slunce stoupá výš,...
Slunce opatrně prozařuje mraky, než se konečně samo vyhoupne v plné záři na oblohu. Vánek lehce pohupuje stébly trav a kontryhel si střeží kapku rosy, v níž se zrcadlí modré nebe. Rodí se den v půli července. Tiše a líně, táhne se jako karamel. Žádný radostný ptačí koncert, jen vrkání holubů a vzduch prosycený vůní obilí, vůní zralosti. Těžké klasy čekají na sklizeň....
