Autor Alena Naďová

O autorovi

Autorka knihy Žena v proměnách roku Žiji v souladu s rytmem přírody. Vnímám její moudrost a rozumím jejímu jazyku. Provedu vás říší rostlin, naučím vás vnímat byliny všemi smysly a vědomě je používat pro zdraví, krásu a radost. Můj příběh si přečtěte zde

Obyčejný den

Pátek 5. 8. 2016 Ke konci noci, kdy už hvězdy začaly blednout, se zvedl prudký vítr. Ohýbal větve stromů a strhával slabé, ještě nezralé plody švestek. Udělal čistku, projasnil vzduch, aby slunce mohlo být zářivější, modré nebe jasnější, obzory viditelnější a ztichl. Přesto v té průzračnosti zanechal neklid. Únava po probděné, větrné noci. Černá horká káva a ticho. Slunce stoupá výš,...

Je půl

Slunce opatrně prozařuje mraky, než se konečně samo vyhoupne v plné záři na oblohu. Vánek lehce pohupuje stébly trav a kontryhel si střeží  kapku rosy, v níž se zrcadlí modré nebe. Rodí se den v půli července. Tiše a líně, táhne se jako karamel. Žádný radostný ptačí koncert, jen vrkání holubů a  vzduch prosycený vůní obilí, vůní zralosti. Těžké klasy čekají na sklizeň....

Červená se jahoda

Podzim – ostrá hrana rýče ukrajuje zem a já s námahou obracím půdní drn. Co je nahoře, otáčí se dolů a pro změnu obnažuji to, co bylo skryto. Narážím na mraveniště, kde začíná poplach. Kdyby ty malinké bytůstky věděly, co chystám, ale jsou plně zaujaty přemístěním svého stanoviště. Zima – zem leží břichem vzhůru ponechána napospas chladu. Mezery zaplňuje...

Máj – poženeme kozy v háj

Zima polevila, letní horka jsou daleko, pofukující vítr přináší vůně, svěžest, ale i bouře. Všude, kam oko dohlédne, je krásná zelená barva. Květena si už také troufá – po drobném jarním kvítí nakvétají trávy i stromy, květenství rostlin se zvětšují. V zelených kobercích luk přibývá barev. Pestrá nádhera se s důvěrou otevírá, láká hmyz a čeká na oplodnění. Kombinace světla, tepla a jasných...

Duben – ještě tam budem

Začíná aprílem – dnem žertů, méně či více škodolibých, jejichž smyslem je vyvést z rovnováhy, ze zajetého rytmu. Dny celého měsíce jsou stejné. Nenechají nás v klidu. Sotva odložíme kabát a vystavíme tvář slunci, hned abychom se schoulili do teplého svetru. Ráno máme pevně sevřené rty a čelíme náporu ledového větru a odpoledne nám laskavý vánek čechrá vlasy. Zima ještě někde...

Březen – za kamna vlezem!

Kdo by neznal tohle rčení, jenže jak je tomu ve skutečnosti? Internetové vody jsou plné obrázků prvních zelených lístků, květin, reklam na osivo a jarní oblečení. V obchodech na nás vykukují čokoládoví zajíci. Za okny je modro a slunce, pupeny na keřích a stromech jsou nalité – jen puknout. My taky. Jsme plni očekávání, už aby to bylo, už se něco musí dít,...